|
|
Studium slévárenských vad v masivních odlitcích
Čech, Jan ; Elbel, Tomáš (oponent) ; Jelínek, Petr (oponent) ; Šenberger, Jaroslav (vedoucí práce)
V této práci jsou zkoumány vady masivních odlitků z uhlíkových ocelí procházejících při tuhnutí a chladnutí peritektickou přeměnou. Masivní ocelové odlitky mají kromě „běžných“ vnitřních a vnějších vad specifické typy defektů. Pro tyto odlitky je v podnálitkových oblastech typický častější výskyt tzv. lasturových lomů, vycezenin, mikroporezity, produktů reoxidace. Tyto defekty se projevují negativně zejména při odstraňování nálitků, kdy v podnálitkové ploše odlitku vznikají lineární vady (praskliny). Ve slévárně ŽĎAS a.s. byla nejčastěji používanou konečnou dezoxidací ocelových odlitků vyráběných na EOP a LF kombinace prvků Al a Zr. Cílem této kombinace bylo dosažení hluboké dezoxidace díky Al (odstranění rizika bublin) a zároveň předpoklad navázání N při chladnutí oceli přednostně na Zr (odstranění lasturového lomu). Tato práce dokázala neopodstatněnost výše uvedeného předpokladu, přetrvávající riziko vzniku lineárních vad pod nálitky i při využití Al+Zr dezoxidace, včetně znečištění oceli vměstky na bázi Zr. Byl ověřen vliv dezoxidace v pánvi se standardním i zvýšeným obsahem Al a kombinacemi jiných prvků na výskyt lasturového lomu, produktů reoxidace. Byla hodnocena velikost primárního austenitického zrna i nečistot po jeho hranicích u odlitků s maximálním modulem 11 [cm]. Z výsledků experimentu byly vybrané optimální varianty konečné dezoxidace Al, Al+Ti a referenční Al+Zr. Tyto byly ověřeny na odlitcích s maximálním modulem 15 [cm]. Bylo zjištěno, že ani optimalizovaná dezoxidace v pánvi a vhodná licí teplota nezabrání vzniku podnálitkových lineárních vad masivních odlitků litých z uhlíkových ocelí zpracovaných na agregátu EOP . Indikace připomínající po EMG zkoušce tzv. lasturový lom, však ve skutečnosti jsou kombinací mikroporezity – dáno hrubým primárním zrnem, a nečistot – produkty reoxidace, sulfidy, oxidy, nitridy, karbonitridy. Jako poslední bylo na odlitcích s maximálním modulem 15 [cm] ověřeno využití sekundární metalurgie (LF, VD), kde je možno výrazně snížit obsahy S, flotací dmýcháním Ar redukovat vměstky, případně snížit obsahy plynů vakuováním. Pouze tento způsob metalurgického zpracování oceli zajistil defektoskopicky zdravé masivní odlitky
|
|
|
Studium slévárenských vad v masivních odlitcích
Čech, Jan ; Elbel, Tomáš (oponent) ; Jelínek, Petr (oponent) ; Šenberger, Jaroslav (vedoucí práce)
V této práci jsou zkoumány vady masivních odlitků z uhlíkových ocelí procházejících při tuhnutí a chladnutí peritektickou přeměnou. Masivní ocelové odlitky mají kromě „běžných“ vnitřních a vnějších vad specifické typy defektů. Pro tyto odlitky je v podnálitkových oblastech typický častější výskyt tzv. lasturových lomů, vycezenin, mikroporezity, produktů reoxidace. Tyto defekty se projevují negativně zejména při odstraňování nálitků, kdy v podnálitkové ploše odlitku vznikají lineární vady (praskliny). Ve slévárně ŽĎAS a.s. byla nejčastěji používanou konečnou dezoxidací ocelových odlitků vyráběných na EOP a LF kombinace prvků Al a Zr. Cílem této kombinace bylo dosažení hluboké dezoxidace díky Al (odstranění rizika bublin) a zároveň předpoklad navázání N při chladnutí oceli přednostně na Zr (odstranění lasturového lomu). Tato práce dokázala neopodstatněnost výše uvedeného předpokladu, přetrvávající riziko vzniku lineárních vad pod nálitky i při využití Al+Zr dezoxidace, včetně znečištění oceli vměstky na bázi Zr. Byl ověřen vliv dezoxidace v pánvi se standardním i zvýšeným obsahem Al a kombinacemi jiných prvků na výskyt lasturového lomu, produktů reoxidace. Byla hodnocena velikost primárního austenitického zrna i nečistot po jeho hranicích u odlitků s maximálním modulem 11 [cm]. Z výsledků experimentu byly vybrané optimální varianty konečné dezoxidace Al, Al+Ti a referenční Al+Zr. Tyto byly ověřeny na odlitcích s maximálním modulem 15 [cm]. Bylo zjištěno, že ani optimalizovaná dezoxidace v pánvi a vhodná licí teplota nezabrání vzniku podnálitkových lineárních vad masivních odlitků litých z uhlíkových ocelí zpracovaných na agregátu EOP . Indikace připomínající po EMG zkoušce tzv. lasturový lom, však ve skutečnosti jsou kombinací mikroporezity – dáno hrubým primárním zrnem, a nečistot – produkty reoxidace, sulfidy, oxidy, nitridy, karbonitridy. Jako poslední bylo na odlitcích s maximálním modulem 15 [cm] ověřeno využití sekundární metalurgie (LF, VD), kde je možno výrazně snížit obsahy S, flotací dmýcháním Ar redukovat vměstky, případně snížit obsahy plynů vakuováním. Pouze tento způsob metalurgického zpracování oceli zajistil defektoskopicky zdravé masivní odlitky
|
|
|
Studium slévárenských vad v masivních odlitcích
Čech, Jan ; Elbel, Tomáš (oponent) ; Šenberger, Jaroslav (vedoucí práce)
V této práci jsou zkoumány vady masivních odlitků z uhlíkových ocelí procházejících při tuhnutí a chladnutí peritektickou přeměnou. Masivní ocelové odlitky mají kromě „běžných“ vnitřních a vnějších vad specifické typy defektů. Pro tyto odlitky je v podnálitkových oblastech typický častější výskyt tzv. lasturových lomů, vycezenin, mikroporezity, produktů reoxidace. Tyto defekty se projevují negativně zejména při odstraňování nálitků, kdy v podnálitkové ploše odlitku vznikají lineární vady (praskliny). Ve slévárně ŽĎAS a.s. byla nejčastěji používanou konečnou dezoxidací ocelových odlitků vyráběných na EOP a LF kombinace prvků Al a Zr. Cílem této kombinace bylo dosažení hluboké dezoxidace díky Al (odstranění rizika bublin) a zároveň předpoklad navázání N při chladnutí oceli přednostně na Zr (odstranění lasturového lomu). Tato práce dokázala neopodstatněnost výše uvedeného předpokladu, přetrvávající riziko vzniku lineárních vad pod nálitky i při využití Al+Zr dezoxidace, včetně znečištění oceli vměstky na bázi Zr. Byl ověřen vliv dezoxidace v pánvi se standardním i zvýšeným obsahem Al a kombinacemi jiných prvků na výskyt lasturového lomu, produktů reoxidace. Byla hodnocena velikost primárního austenitického zrna i nečistot po jeho hranicích u odlitků s maximálním modulem 11 [cm]. Z výsledků experimentu byly vybrané optimální varianty konečné dezoxidace Al, Al+Ti a referenční Al+Zr. Tyto byly ověřeny na odlitcích s maximálním modulem 15 [cm]. Bylo zjištěno, že ani optimalizovaná dezoxidace v pánvi a vhodná licí teplota nezabrání vzniku podnálitkových lineárních vad masivních odlitků litých z uhlíkových ocelí zpracovaných na agregátu EOP . Indikace připomínající po EMG zkoušce tzv. lasturový lom, však ve skutečnosti jsou kombinací mikroporezity – dáno hrubým primárním zrnem, a nečistot – produkty reoxidace, sulfidy, oxidy, nitridy, karbonitridy. Jako poslední bylo na odlitcích s maximálním modulem 15 [cm] ověřeno využití sekundární metalurgie (LF, VD), kde je možno výrazně snížit obsahy S, flotací dmýcháním Ar redukovat vměstky, případně snížit obsahy plynů vakuováním. Pouze tento způsob metalurgického zpracování oceli zajistil defektoskopicky zdravé masivní odlitky
|
host ::
RSS.